Novinky

Argumentace proti povinnosti hradit rozhlasový poplatek u televizních přístrojů způsobilých k příjmu rozhlasového vysílání

Napsal/a Artao | 27.5.2013
Naše stanoviska

Asociace hotelů a restaurací České republiky

Revoluční 13

110 00  Praha 1

 

k rukám ing. Václava Stárka, prezidenta AHR ČR

 

emailem

 

V Praze dne 17.5.2013

 

Argumentace proti povinnosti hradit rozhlasový poplatek u televizních přístrojů způsobilých k příjmu rozhlasového vysílání

 

Vážení, předkládáme Vám argumentaci navazující na naše stanovisko „Vyjádření k povinnosti hradit rozhlasový poplatek“ ze dne 2.4.2013 zaměřenou na stávající nevhodnou podobu vztažené zákonné úpravy.

Shrňme, že současná právní úprava ukládá povinnost právnickým osobám platit rozhlasový poplatek za každé zařízení způsobilé k příjmu rozhlasového vysílání bez ohledu na to, zda se jedná o vysílání šířené analogově nebo digitálně. Výslovně je upravena povinnost platit zároveň rozhlasový i televizní poplatek u přístrojů umožňujících příjem rozhlasového i televizního vysílání.

Proti povinnosti platit rozhlasové poplatky za televizní přístroje zejména na hotelových pokojích či jiných zařízeních poskytujících dočasné ubytovací služby se s ohledem na oprávněné zájmy subjektů podnikajících v cestovním ruchu nabízejí dva zásadní argumenty poukazující na nepřiměřeně tvrdé ekonomické důsledky pro její adresáty.

Předně je třeba pozastavit se nad široce pojatou definicí zařízení způsobilých přijímat rozhlasové resp. televizní vysílání a především bezvýjimečnou povinností platit obojí poplatky za televizní přístroje vybavené DVB-T tunerem nebo připojené na set-top-box bez ohledu na účel, s jakým bylo zařízení pořízeno a je provozováno. Stávající legislativa byla přijata v době, kdy běžné televizní zařízení nebylo způsobilé k příjmu rozhlasového vysílání. V souvislosti s přechodem na digitální šíření televizního a rozhlasového vysílání bylo nutno k zachování využitelnosti televizního přístroje k němu připojit set-top-box, případně zakoupit nový televizní přístroj s integrovaným DVB-T tunerem, které však nově umožňovaly příjem digitálního rozhlasového vysílání, aniž by dosavadní majitel nebo uživatel televizního řízení měl na výběr, zda o příjem rozhlasového vysílání vůbec stojí. Jinými slovy, k zachování funkčního příjmu televizního vysílání je v současnosti z technologického hlediska vnuceno majitelům nebo uživatelům televizních přístrojů stát se poplatníky rozhlasového poplatku bez ohledu na účel pořízení a skutečný způsob využití televizního zařízení. Zákonodárce takovou úpravou ukládá adresátům normy povinnost, o jejíž legitimnosti vzhledem k výše uvedenému lze důvodně pochybovat.

Druhým výrazným argumentem proti stávající zákonné koncepci poplatků za rozhlasové a televizní vysílání je její potenciální diskriminační povaha vůči fyzickým osobám podnikatelům a právnickým osobám, které podnikají v oblastech spojených s využíváním televizních přístrojů, tedy, mimo jiné, jde především o podnikatele poskytující ubytovací služby v cestovním ruchu, neboť televizní přístroj patří v současnosti k standartnímu vybavení hotelového pokoje. Podle důvodové zprávy k zákonu o rozhlasových a televizních poplatcích je způsob financování veřejnoprávních médií – ČRo a ČT výrazem příspěvku veřejnosti na zajištění služby veřejného zájmu: „Rozhlasový a televizní poplatek je v současnosti ve většině evropských zemí chápán jako platba, která umožňuje poskytovat veřejnosti službu rozhlasovým a televizním vysíláním, tj. zajistit v rámci souvislého plnoformátového rozhlasového a televizního vysílání i ty služby, které jsou pro provozovatele komerčního vysílání nerentabilní. Proto je financování veřejné služby rozhlasovým a televizním vysíláním prostřednictvím rozhlasových a televizních poplatků obvyklé.“ Předkládaný argument jistě obstojí, pokud jde o legislativní provedení povinnosti platit poplatky pro fyzické osoby – zjednodušeně řečeno, domácnosti hradí rovnoměrně poplatky bez ohledu na počet přístrojů, protože logicky veřejná služba poskytovaná fyzickým osobám má stejnou hodnotu, ať je sdělována jedním přístrojem nebo více. Do jisté míry je akceptovatelné i zákonné zohlednění toho, že podnikatelé s ohledem na své ekonomické poměry se na rozdíl od fyzických osob na poplatkové povinnosti mají podílet vyšší mírou. Za nešťastně zvolené se ovšem jeví kritérium výše poplatků odvíjející se od počtu přístrojů ve vlastnictví nebo užívání podnikatele, které žádným způsobem nezohledňuje reálnou ekonomickou sílu a společenskou pozici tohoto subjektu, ze které by podle konceptu poplatkové politiky měla být kritériem příspěvků na financování veřejné služby ČRo a ČT. Stávající právní stav v zásadě paradoxně finančně penalizuje ty subjekty, kteří mají možnost poskytovat informace veřejné služby většímu okruhu diváků. Argumentace, že právě taková okolnost má odůvodňovat vyšší poplatkové zatížení pro ubytovací zařízení není opodstatněná s ohledem na to, že racionální motivací klienta hotelového zařízení je zájem o poskytnutí ubytovací služby nikoliv užívání televizního nebo rozhlasového přijímače. Takovou ve svých důsledcích nelogičnost koneckonců zákonodárce zohledňuje v úpravě příbuzné – oblasti autorských práv konkrétně odměn za provozování rozhlasového či televizního díla, kde v § 23 autorského zákona omezuje odměnu za díla zpřístupňovaná rozhlasovým nebo televizním vysíláním ubytovaným v rámci poskytování služeb spojených s ubytováním, jsou-li tyto přístroje umístěny v prostorách určených k soukromému užívání ubytovanými osobami. Tato úprava je jednoznačně výrazem zohlednění jednak toho, že hotelové pokoje nemusí být vždy a plně obsazeny, jednak toho, že i v případě obsazení nemusí být díla zpřístupňována, tedy sdělována veřejnosti.

 

Lze shrnout, že:

1) stávající právní stav nereflektuje dostatečně technologickou realitu, pokud jde o zařízení způsobilá příjmu rozhlasového a televizního vysílání, v souvislosti s poplatkovou povinností,

2) normativně stanovený způsob zpoplatnění všech přijímačů ve vlastnictví nebo užívání právnických osob nebo podnikajících fyzických osob neopodstatněně zatěžuje především podnikatele v cestovním ruchu,

3) na základě určité analogie s právní úpravou autorských odměn z „hotelových pokojů“, by bylo legitimní přistoupit k legislativní změně v oblasti rozhlasových a televizních poplatků minimálně za obdobných podmínek jako v autorskoprávní oblasti.

 

 

V případě jakýchkoli dotazů jsem k dispozici.

 

 

 

Mgr. Martin Holub                                                                                        Mgr. Pavel Matějus

advokát                                                                                                                    advokátní koncipient

 

Staňte se členem Asociace hotelů a restaurací České republiky
CHCI SE STÁT ČLENEM

Chcete ušetřit na poplatcích OSA a Intergram? Chcete, aby Vaše ubytovací  a stravovací zařízení hrála první ligu? Chcete mít možnost připomínkovat zákony, jež ovlivňují Vaše podnikání? Potřebujete přihrát více klientů a více zviditelnit Vaše zařízení? Nechcete ztrácet čas vyhledáváním všech nových předpisů a zákonů? Chcete získat novou inspiraci a zkušenosti od svých kolegů?