Novinky

Sdělení Evropské komise ke sdílené ekonomice

Napsal/a Klára Hájková | 25.8.2016
Naše stanoviska

HOTREC a AHR ČR

 

Sdělení Evropské komise ke sdílené ekonomice

 

Základní informace a exekutivní souhrn

 

Dne 2. června 2016 vydala Evropská komise Sdělení s názvem „Evropský program pro spolupracující ekonomiku“. Toto Sdělení na jedné straně zvažuje výhody spolupracující ekonomiky a na druhé straně se snaží poskytnout určité metodické vedení v otázce toho, jak by se stávající legislativa EU měla na tento sektor aplikovat.

 

Sdělení se nevěnuje problémům doprovázejícím spolupracující ekonomiku celkově, přináší však zhodnocení různých aspektů legislativy EU, jako jsou požadavky na přístupnost trhu, ochrana spotřebitelů, pracovní síly, daně a zákonná odpovědnost.

 

Dokument není závazným dokumentem, měl by však poskytnout Evropské komisi i členským státům EU orientaci v otázce výkladu a aplikace některých důležitých evropských legislativních opatření.

 

Pokud se týče ochrany spotřebitele, a zvláště pak Direktivy o nečestných obchodních praktikách (Unfair Commercial Practices Directive), z výkladu Sdělení je dostatečně zřejmé, že stálé aktivity (například krátkodobé pronajímání bytů v průběhu roku) by měly spadat do jejího rozsahu.

 

Pokud se týče přístupnosti trhu, poskytovatelé peer-to-peer služeb by neměli podléhat požadavkům na přístupnost trhu (licenční, autorizační systémy) tehdy, pokud neexistuje jasně definovaný cíl veřejného zájmu, a pokud jsou opatření úměrná. Absolutní zákazy a omezení by měly představovat až opatření poslední instance. Je zde zmíněn příklad zákazu krátkodobého pronajímání bytů, který se zdá být obtížně ospravedlnitelný v situaci, kdy je možné krátkodobé pronájmy omezovat na určitý maximální počet dnů v roce.

Direktiva o službách (Services Directive) podchycuje všechny typy poskytovatelů služeb bez ohledu na četnost jejich aktivit, nicméně Sdělení navrhuje nenahlížet na privátní jedince nabízející služby pouze příležitostně jako na profesionální poskytovatele služeb.

 

Pokud se týče daní, Sdělení jasně uvádí, že poskytovatelé služeb v rámci spolupracující ekonomiky jsou také předmětem daňových pravidel, podobně jako všechny ostatní hospodářské subjekty. Členské státy jsou vybízeny k tomu, aby usnadňovaly a zlepšovaly výběr daní využíváním možností poskytovaných spolupracujícími platformami, které by měly ke spolupráci zaujmout proaktivní postoj. Členské státy by měly také vyhodnotit svoje vlastní daňová pravidla tak, aby byly nastoleny rovné podmínky pro podniky poskytující stejné služby.

 

 

 

Podrobný popis Sdělení

 

Sdělení vysvětluje výhody, které spolupracující ekonomika nabízí, a klade si za cíl pomáhat těžit z těchto výhod i řešit nejistotu v oblasti práv a povinností účastníků spolupracující ekonomiky. Nicméně i s existencí tohoto Sdělení nadále přetrvává určitá nejistota na straně členských států, které musejí dále rozpracovat a definovat patřičné vlastní rámce.

 

Sdělení přináší jistou „definici“ sdílené ekonomiky, když říká, že „termín spolupracující ekonomika se odkazuje na takové obchodní modely, u kterých jsou aktivity usnadňované spolupracujícími platformami, které vytvářejí otevřený trh pro dočasné užívání zboží a služeb často poskytovaných privátními jedinci“.

 

Sdělení přináší zhodnocení 5ti klíčových oblastí:

 

1. Požadavky na přístupnost trhu

2. Režimy zákonné odpovědnosti

3. Spotřebitelé

4. Pracovní síly

5. Daně

 

 

1. Požadavky na přístupnost trhu:

 

Podle zákonů EU (Direktiva o službách) musejí být požadavky na přístupnost trhu ospravedlnitelné a úměrné. Sdělení vyzývá členské státy k opětovnému vyhodnocení oprávněnosti a přiměřenosti platné legislativy. Text doporučuje vzít v úvahu specifické rysy obchodních modelů spolupracující ekonomiky i nástroje, které státy zavádějí v reakci na obavy související s veřejnou legislativou, například pokud se týče přístupnosti, kvality a bezpečnosti.

 

Dokument zdůrazňuje, že zákazy a kvantitativní omezení by měly představovat až opatření poslední instance. Je zde zmíněn příklad zákazu krátkodobého pronajímání bytů, který se zdá být obtížně ospravedlnitelný v situaci, kdy je možné krátkodobé pronájmy omezovat na určitý maximální počet dnů v roce.

 

Pokud se týče poskytování peer-to-peer služeb, Sdělení uvádí, že Direktiva o službách definuje poskytovatele služeb jako jakoukoliv fyzickou nebo právnickou osobu, která nabízí jakoukoliv samostatně výdělečně činnou ekonomickou aktivitu, jež je obvykle poskytována za odměnu. Tak lze pravidly této Direktivy podchytit jakoukoliv ekonomickou aktivitu, a to bez ohledu na četnost jejího nabízení a bez nezbytnosti toho, aby dodavatel nutně fungoval jako „profesionál“. Členské státy pro rozlišování mezi profesionály a peer-to-peer službami využívají různá kritéria, například nastavují různé prahy. Sdělení navrhuje, aby privátní jedinci, kteří nabízejí služby prostřednictvím spolupracujících platforem na bázi peer-to-peer pouze příležitostně, nebyli automaticky považováni za profesionální poskytovatele služeb. Pro odlišení by se mohly používat určité prahy.

 

Spolupracující platformy mohou také podléhat požadavkům na přístupnost trhu tehdy, pokud navíc ke službám informační společnosti nabízejí přímo i další služby, zvláště pokud samy také poskytují „podřízenou“ (underlying) službu (například službu krátkodobého pronájmu). Zda tak opravdu činí, je třeba stanovit na základě následujících kritérií:

 

  • jestli platforma stanovuje konečnou cenu, jež má být zaplacena,
  • jestli stanovuje podmínky, které určují smluvní vztah mezi podřízeným poskytovatelem služeb a uživatelem,
  • jestli vlastní klíčové prostředky používané k poskytování podřízené služby.

 

Tím pádem však mohou spolupracující platformy také pouze asistovat dodavateli podřízených služeb, například zajišťováním zprostředkování mezi dodavatelem služby a uživateli, a vyhnout se tak povinnosti splňovat požadavky na přístupnost trhu.

 

 

2. Režimy zákonné odpovědnosti

 

Online platformy, jakožto poskytovatelé služeb informační společnosti, jsou za určitých podmínek osvobozeny od zákonné odpovědnosti za informace, které uchovávají, zvláště v případech, kde mají aktivity povahu hostitelských služeb. Výjimka platí za podmínky, že platforma nesehrává takovou aktivní roli, která by jí poskytovala znalosti, kontrolu či povědomost o nelegálních informacích, a pokud takové znalosti platforma získá, pak okamžitě jedná a takovýto obsah odstraňuje. Členské státy nemohou na spolupracující platformy uvalovat všeobecnou povinnost monitorovat nebo aktivně vyhledávat skutečnosti či okolnosti signalizující nelegální aktivity. Komise však vybízí platformy k zodpovědnému chování, jež se projeví tím, že budou dobrovolně bojovat proti nelegálnímu obsahu a posilovat svoji důvěryhodnost.

 

Poznámka HOTREC: Pokud se týče nelegálních nabídek na platformách, v případech kde je nutná jakákoliv povinná registrace aktivit (doprovázená registračním číslem) by mělo být po platformách vyžadováno, aby si od poskytovatelů povinně zjišťovaly registrační číslo, s tím, že by toto číslo mohlo být také zobrazováno na internetových stránkách (viz také Direktiva o službách, článek 22). To by na platformách mohlo omezit přítomnost takových nabídek, které nesplňují zákonné požadavky (viz také bod 3 níže – spotřebitelé).

 

 

3. Spotřebitelé - ochrana uživatelů

 

Sdělení se soustřeďuje na definici „obchodníka“, zvláště pak se zřetelem k Direktivě o nečestných obchodních praktikách. Pouze poskytovatelé, kteří se kvalifikují jako obchodníci, spadají do rozsahu Direktivy. Komise poskytuje metodická kritéria (lze je také nalézt v Průvodci k Direktivě o nečestných obchodních praktikách), která pomáhají určit, kdy je někdo kvalifikován jako obchodník:

 

  • Četnost služeb: Čím vyšší je četnost poskytování služby, tím pravděpodobněji může být dodavatel kvalifikován jako obchodník.
  • Motivovanost ziskem: Může být znamením toho, že dodavatel může být kvalifikován jako obchodník.
  • Výše obratu: Čím vyšší je dosažený obrat, tím pravděpodobněji lze být kvalifikován jako obchodník.

 

U žádného z kritérií nejsou uvedeny žádné přímé údaje o konkrétní výši prahů. Nicméně naprosto jasné je to, že dodavatelé nabízející služby trvalým způsobem jsou kvalifikováni jako obchodníci. Obchodníci nesmějí poskytovat spotřebitelům zavádějící informace.

 

Sdělení rovněž uvádí, že po spolupracujících platformách a dodavatelích podřízených služeb může být žádáno, aby splňovali i další související informační povinnosti dle zákonů EU, jako např. aby zveřejňovali svoje registrační číslo v případě, že je nutná registrace jejich aktivit.

 

Platformy jsou také vybízeny k tomu, aby informovaly spotřebitele o skutečnosti, že mohou mít prospěch z ochrany zajišťované spotřebitelskými a marketingovými zákony EU pouze tehdy, navazují-li vztahy se subjekty, které mají kvalifikaci obchodníka.

 

 

 

4. Pracovní síly – samostatně výdělečně činní pracovníci ve spolupracující ekonomice

 

Sdělení zdůrazňuje prvek nových pracovních příležitostí vytvářených spolupracující ekonomikou, které dopřávají lidem větší flexibilitu a umožňují jim tak stát se ekonomicky aktivními. Sdělení zkoumá podmínky, za nichž ve spolupracující ekonomice pracovní vztah existuje, zmiňuje se však také o nutnosti kontrolovat legislativu na národní úrovni.

 

Podle zákonů EU pomáhají o případném pracovním vztahu rozhodovat následující kritéria:

 

  • Existence podřízeného propojení: poskytovatel služeb musí jednat dle pokynů platformy, nikoliv mít svobodu rozhodování v tom, jaké služby bude poskytovat a jakým způsobem.
  • Povaha práce: mělo by se jednat o aktivitu s ekonomickou hodnotou. Osoby poskytující služby častěji nežli příležitostně mohou být buďto zaměstnanci nebo OSVČ.
  • Přítomnost odměny: odlišuje dobrovolníka od pracovníka.

 

Komise vybízí členské státy k vyhodnocení přiměřenosti národních pravidel týkajících se pracovníků a osob samostatně výdělečně činných v digitálním světě, jakož i k poskytování metodického vedení v otázce aplikovatelnosti národních pravidel v oblasti zaměstnávání.

 

 

5. Daně

 

Sdělení se vyjadřuje jasně v tom smyslu, že všechny hospodářské subjekty, tedy i ty fungující ve spolupracující ekonomice, podléhají daňovým pravidlům, a to včetně pravidel platných pro daň z příjmu, korporační daň a daň z přidané hodnoty. Členské státy se mají zaměřit na úměrnost povinností a na rovné podmínky pro všechny, s funkčně obdobnými daňovými povinnostmi pro podniky poskytující srovnatelné služby.

 

Komise vybízí členské státy k tomu, aby usnadňovaly a zlepšovaly výběr daní využíváním možností poskytovaných spolupracujícími platformami, neboť tyto platformy si vedou o ekonomických aktivitách záznamy. Na druhou stranu Komise vyzývá spolupracující platformy k zaujetí proaktivního postoje ke spolupráci s daňovými úřady při výměně informací o daňových povinnostech. Navíc vybízí členské státy k tomu, aby vyhodnotily svoje daňová pravidla z pohledu nastolení rovných podmínek pro podniky poskytující stejné služby.

 

Poznámka HOTREC: Interní pracovní dokument Komise (viz stručný souhrn níže) představuje příklad Estonska.

 

Další kroky:

 

Evropská komise bude nadále monitorovat vývoj regulačního prostředí, stejně tak jako ekonomický a obchodní rozvoj, a to formou periodických průzkumů s mapováním vývoje regulace v členských státech.

 

 

Interní pracovní dokument Komise doprovázející Sdělení

 

Stručný souhrn

 

Interní pracovní dokument Komise přináší další analýzy spolupracující ekonomiky, přičemž se soustřeďuje na 5 různých trhů, z nichž jedním je trh „peer-to-peer ubytování“. Dochází k závěru, že poskytovatelé ubytování na peer-to-peer platformách jsou schopni nabízet nižší ceny nežli tradiční hotely. Rovněž se zde uvádí, že nejrychleji rostoucím segmentem pronájmů společnosti Airbnb jsou pronájmy, u kterých hostitelé pronajímají vícero nemovitostí, přičemž tento segment představuje 40% příjmů Airbnb.

 

Dokument také přináší analýzu porovnávající obchodní model P2P ubytování s modelem tradiční hotelové služby, jež byla zpracována z hlediska potřebného kapitálu a pracovních sil. Analýza dochází k závěru, že v téměř všech oblastech (s výjimkou fáze následující po pobytu) je v případě spolupracující ekonomiky zapotřebí nižšího kapitálu a méně pracovních sil. Zpráva rovněž uvádí, že analýza by potřebovala další doladění s ohledem na explozivní nárůst trhu krátkodobých pronájmů a nástup místních zprostředkovatelských služeb, kdy je rovněž činěn odkaz na metodický dokument konfederace HOTREC z listopadu 2015.

 

Dokument se také dotýká problematiky sdílených pokrmů, kdy tvrdí, že rozvoj peer-to-peer služeb v oblasti přípravy domácích jídel se může přibrzdit, neboť dodavatelé budou muset splňovat kompletní zdravotní a bezpečnostní předpisy. Případová studie neziskového platformy sdílených pokrmů „Podělte se o svoje jídlo“ (Share your meal) představuje jeden konkrétní příklad.

 

Dokument také ukazuje příklady národních předpisů týkajících se spolupracující ekonomiky, kdy pokrývá 5 hlavních aspektů popisovaných ve Sdělení.

 

Navíc také odkazuje na statistický aspekt, a to konkrétně na výzvu, kterou představuje měření spolupracujících ekonomických aktivit. Zde Komise poukazuje na skutečnost, že platformy jsou primárním zdrojem informací pro sestavování a zlepšování oficiálních statistik.

 

 

* * *

 

 

Staňte se členem Asociace hotelů a restaurací České republiky
CHCI SE STÁT ČLENEM

Chcete ušetřit na poplatcích OSA a Intergram? Chcete, aby Vaše ubytovací  a stravovací zařízení hrála první ligu? Chcete mít možnost připomínkovat zákony, jež ovlivňují Vaše podnikání? Potřebujete přihrát více klientů a více zviditelnit Vaše zařízení? Nechcete ztrácet čas vyhledáváním všech nových předpisů a zákonů? Chcete získat novou inspiraci a zkušenosti od svých kolegů?  

Novinky

Mediální výstupy AHR ČR - červenec

31.7.2020
COVID-19 O nás v médiích

Mediální výstupy AHR ČR - červenec 2020

Projekt STAY SAFE a přehled zapojených členských zařízení

27.7.2020
COVID-19

Bližší informace k projektu STAY SAFE, zapojená členská zařízení.

 

Covid ubytování

20.7.2020
COVID-19 Press releases

rozhodnutí vlády o projektu COVID – ubytování